BYDLENÍ
menu / bydlení

Bydlení a jeho (nejen) geografické aspekty

Bydlení má v lidském životě zvláštní nezastupitelné postavení. Bydlení patří k základním potřebám člověka, které nelze nahradit. Obydlí je pro většinu lidí domovem - tedy místem, kde prožívají většinu svého života. Obvykle je spojeno s pocity rodinného prostředí, svobody a seberealizace.

Velký význam bydlení vyplývá především z jeho vlivu na život člověka, na jeho životní úroveň nebo životní styl. Bydlení, respektive životní úroveň a styl do značné míry formují charakter člověka a vytváří jeho osobnost. Význam postavení bydlení v životě člověka je tedy neoddiskutovatelný. Od detailního poznání charakteru bydlení a jeho různých specifik se pak odvíjí situace na trhu s byty, který má signifikantní vliv na podobu bytové politiky.

Bytová politika je komplexem demografických, ekonomických, sociálních a samozřejmě politických přístupů zabývajících se oblastí bydlení. A ačkoliv má bytová politika značný přesah i do jiných disciplín, faktem zůstává, že největší vliv na ní mají politická rozhodnutí. Zatímco dříve byla jedním z nejdůležitějších úkolů bytové politiky distribuce, respektive redistribuce bytového fondu výrazně ovlivněná aktuální nabídkou a poprávkou na trhu s byty, tak v současné době tento úkol ustupuje do pozadí a primárním úkolem se stalo vytvoření vhodného právního, institucionálního a ekonomického prostředí pro všechny aktéry na trhu s byty, podpora výstavby nových bytů, regenerace stávajícího bytového fondu a zvýšení dostupnosti a kvality bydlení.

Témata geografie bydlení, jako dílčí geografické disciplíny, nejsou v české geografii příliš frekventovaná. Také vzhledem k tomu nepatří geografie bydlení ani na vysokých školách k tradičním vyučovaným předmětům. Jinak je tomu především v Severní Americe, kde se tématu věnuje řada humánních geografů, například na Torontské univerzitě je to L. S. Bourne, který již roku 1986 v časopise Real Estate Economics publikoval svůj příspěvek "The Geography of Housing". V některých pracích je termín "geografie bydlení" nahrazen pojmem "studia o bydlení (housing studies)". Ty nahlížejí na bydlení jako na komoditu a zároveň jako jedno z lidských práv. Samotné bydlení z geografického pohledu je v "The Dictionary of Human Geography" definováno jako forma přístřeší, zázemí, veřejně prospěšná služba, investice, ale také jakási brána k příležitostem např. pro získání práce, služeb a sociálních podpor. Pojem bydlení je tedy možné pojímat z jednotlivých úhlů pohledu různě. Jednak bydlení můžeme chápat jen jako stavební strukturu, dále jako spotřební zboží respektive investici, ať již do zvýšení životní úrovně či jako investici do nemovitosti. Lze však také bydlení pojmout jako všudypřítomný probíhající proces nebo například jako faktor podmiňující další prostorové jevy.

Bydlení je a vždy bylo důležitým pro sociální, ekonomický a kulturní vývoj společnosti. S ohledem na tuto skutečnost vyplývají pro stát v oblasti bydlení určité závazky. V tomto ohledu však existují dva zcela odlišné názory na roli státu. Na jedné straně stojí názor, že dobrá bytová politika s intervencemi státu do trhu s byty je nezbytná k dosažení uspokojivé úrovně bydlení. Na straně druhé je názor liberálních ekonomů, kteří chápou roli státu jen jako tvůrce základních právních předpisů, který přímo do trhu s byty nikterak nezasahuje. Oba směry se však shodují, že nedostatečné a nepřiměřené bydlení může vyústit v sociální vyloučení a další negativní společenské jevy (např. bezdomovectví, kriminalita, neschopnost uplatnit se na trhu práce), které ovlivňují celou společnost.

Dalšími pojmy, často používanými v terminologii bydlení, resp. geografii bydlení jsou: byt, bytová jednotka, typy obydlí a formy bydlení. Pojem typ obydlí vyjadřuje budovu nebo strukturu, která je (třeba jen z části) trvale nebo dočasně určena k funkci bydlení. Můžeme rozlišovat celou řadu typů obydlí, které však lze rozdělit do skupin podle určitých společných znaků. Takto tedy můžeme dělit typy obydlí například na statické (rodinný nebo panelový dům) a mobilní (karavan, stan, houseboat, atd.), nebo na jednoúčelové (určené výhradně k bydlení) a víceúčelové (spojuje např. funkci bydlení s funkcí komerční). Další možné dělení je podle počtu bytových jednotek na jednobytové (rodinné) domy, dvoubytové domy a vícebytové domy.

Pod pojmem forma bydlení se skrývá vyjádření vlastnického vztahu obyvatele k jeho obydlí. Formy bydlení můžeme dělit dle právní formy užívání na vlastnické, nájemní, družstevní a jiné (pečovatelské domy, dětské domovy, ubytovny, rekreační zařízení apod.).

Postavení bydlení v mezinárodním a českém právu

Bydlení patří k základním lidským potřebám a právo na bydlení je tak již od roku 1948 zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv: článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv, kde se uvádí, že "Každý má právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu jeho i jeho rodiny, čítajíc v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a nezbytné sociální služby; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, v stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli."

Bydlení, jako jedna z nejdůležitějších funkcí města, je zmiňováno již v tzv. Athénské chartě přijaté na mezinárodní konferenci CIAM v Athénách v roce 1933. V chartě nejen že je bydlení označeno za jednu z nejdůležitějších funkcí města (vedle práce, relaxace a pohybu), ale je zde přímo určeno, že bydlení a jeho kvalita se musí stát přímo centrem zájmu urbanistických koncepcí i vlastní výstavby ve městech.

Dalším mezinárodním dokumentem, který zdůrazňuje právo člověka na bydlení byl roku 1966 Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights). V dokumentu se v článku 11 uvádí, že "státy uznávají právo každého na přiměřenou životní úroveň pro sebe i svou rodinu, včetně přiměřené výživy, ošacení a bydlení a na trvalé zlepšování životních podmínek".

Z publikací OSN je právu na bydlení v rámci tohoto mezinárodního paktu věnován především "Fact Sheet No. 21", v níž jsou formulovány jednotlivé aspekty práva na přiměřené bydlení. Česká republika se k tomuto paktu připojila až v červnu 1994.

V dokumentu Zásady bytové politiky (Housing Policy Guidelines), schváleném Výborem Evropské hospodářské komise OSN pro lidská sídla v roce 1992, je právo na bydlení charakterizováno jako nevymahatelné a nenárokové a vyjadřuje závazek vlád pečovat o tuto oblast a o uspokojivou úroveň bydlení občanů.

Kvalitativní a kvantitativní hodnocení bydlení

Jak již bylo napsáno výše, úroveň bydlení významným způsobem ovlivňuje životní styl i úroveň člověka, proto je nanejvýš žádoucí a vhodné ji sledovat a studovat. Hodnocení úrovně bydlení můžeme provádět z více úhlů pohledu. Nejjednodušší a nejčastěji využívané je však rozdělení na kvalitativní a kvantitativní charakteristiky bydlení.

Zmíněné charakteristiky se studují na základě statistických dat, která zjišťuje Český statistický úřad (ČSÚ) ať už díky uskutečňovaným cenzovním sčítáním konajícím se od roku 1869 relativně pravidelně s periodou 10 let nebo díky průběžnému sledování vybraných ukazatelů, o nichž pak lze získat údaje v časové diferenciaci někdy až do úrovně jednotlivých kalendářních měsíců.

Pravděpodobně nejstarší dochovaná data týkající se bydlení jsou z roku 1770, kdy se na základě císařského ediktu Marie Terezie konalo "Sčítání lidu, tažného dobytka a domů". Pro potřeby tohoto sčítání bylo poprvé uloženo očíslovat všechny domy a po sčítání bylo zakázáno měnit příjmení. Data o bydlení jsou tedy velmi podstatnou složkou konaných sčítání, což ostatně vyplývá i z oficiálního názvu v současnosti konaných cenzů, tedy "Sčítání lidu, domů a bytů". Jsou zjišťována až do úrovně obcí (případně i městských částí či základních sídelních jednotek), což velmi zvyšuje možnost jejich využití, protože je tím zaručena dostatečná podrobnost pro další hlubší zpracování (analýzy, syntézy, predikce, …).

Jako první moderní sčítání na území dnešní České republiky bývá označováno sčítání provedené k datu 31. 12. 1869. Jak je popsáno výše, toto sčítání položilo základ dalším, následujícím sčítáním, která se tedy od roku 1869 vždy konala v 10-ti letých intervalech s výjimkou roku 1940, kdy z důvodu probíhající 2. světové války cenzus neproběhl. Lze konstatovat, že v obecné rovině se v rámci těchto cenzů a problematiky bydlení sledovala zejména struktura bytového fondu.

Na počátku moderního sčítání se z hlediska bydlení sledovaly jen základní znaky domovního fondu, záhy však byly tyto charakteristiky rozšířeny o vybrané bytové charakteristiky následované zjišťováním ukazatelů úrovně bydlení. Ze sčítání v letech 1921 a 1930 dokonce vznikly mimo jiné publikace zabývající se sčítáním bytů ve větších městech republiky Československé. V následujícím sčítání z roku 1950 došlo k rozšíření sledovaných ukazatelů týkajících se bydlení. Až do roku 1991 zůstala struktura sčítaných charakteristik takřka stejná, přičemž v tomto roce se rozšířila o několik dalších údajů, z nichž patrně nejzajímavější je období výstavby. Při doposud posledním sčítání v roce 2001 bylo sledováno cca 30 charakteristik o bydlení. Pro nejbližší sčítání, které proběhne na konci března 2011, se počítá se zjišťováním necelých 30 ukazatelů týkajících se domů a bytů.

úkol 1:          Struktura domovního fondu ve vybraném území

úkol 2:          Struktura bytového fondu ve vybraném území

Oproti údajům o bydlení, které se zjišťují pomocí sčítání, existují data, která se sledují s kratší frekvencí. Jde o data za bytovou výstavbu - tato data se sledují od roku 1971 a jsou Českým statistickým úřadem prezentována nejčastěji s časovou periodou 1 rok. Bytová výstavba je jedním ze základních indikátorů regionálního rozvoje, potažmo atraktivity území. Údaje (zejména počty zahájených, rozestavěných a dokončených bytů) se sledují až do úrovně obcí s výjimkou let 1990-1996, kdy se tato data sice sledovala, avšak nikoliv až do úrovně obcí. Od roku 1997 se tento jev opět sleduje s prostorovým rozlišením až do úrovně obcí. Základním a nejvíce používaným ukazatelem při hodnocení bytové výstavby v daném území je pak "počet dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu ročně".

úkol 3:          Bytová výstavba ve vybraném území

úkol 4:          Test - bydlení

Doporučená literatura a zdroje

  • ANDRLE, A., DUPAL, J., SRB, V., KUČERA, M. (1996): Koncepce a výhledy bydlení, sociální diferenciace. Start, Praha.
  • Český Statistický Úřad [online], dostupné na: http://www.czso.cz
  • LUX, M. et al. (2002): Bydlení - věc veřejná. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
  • LUX, M., KUDA, F. (2008): Regionální rozdíly v dostupnosti bydlení v České republice. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
  • MMR - Bytová politika [online], dostupné na: http://www.mmr.cz/Bytova-politika
  • OČOVSKÝ, Š. (1989): Domy, byty, bývanie. Bratislava, Veda, 228 s.
  • POLÁKOVÁ, O. a kol. (2006): Bydlení a bytová politika. Praha, Ekopress, 294 s.