| Otázka 1: Kdy byla na území dnešní České republiky dovedena první železniční trať s parostrojním provozem? | |
| a) | 1835 |
| b) | 1839 |
| c) | 1845 |
| d) | 1849 |
| Otázka 2: Odkud a kam vedla první železniční trať s parostrojním provozem vystavěná na našem území? | |
| a) | z Vídně do Prahy |
| b) | z Vídně do Haliče |
| c) | z Prahy do Drážďan |
| d) | z Olomouce do Šumperka |
| Otázka 3: V jakém roce přijel do Prahy první parní vlak a jméno které inženýra je úzce spjato se stavbou železnice Olomouc - Praha? | |
| a) | 1841, František Antonín Gerstner |
| b) | 1841, Jan Perner |
| c) | 1845, František Antonín Gerstner |
| d) | 1845, Jan Perner |
| Otázka 4: Která z uvedených měst vděčí nejvíce za svůj rychlý rozvoj ve 2. polovině 19. století železnici? (možno více odpovědí) | |
| a) | Hradec Králové |
| b) | Pardubice |
| c) | Gelsenkirchen |
| d) | Zlín |
Jan Perner (7. září 1815 - 10. září 1845)
Syn mlynáře, který se stal jedním z největších českých inženýrů 19. století. Po absolvování pražské polytechniky pracoval na stavbě železnice z Petrohradu do Carského Sela v Rusku, jíž byl ruským carem pověřen výborný český inženýr a syn zakladatele pražské polytechniky Františka Josefa Gerstnera František Antonín Gerstner. Díky nepřízni ruských mocenských struktur byl ze stavby Gerstner odvolán. S ním z Ruska odešla i většina českých inženýrů, kteří na stavbě pracovali, mezi nimiž byl i Jan Perner. Nedlouho po příchodu zpět do Habsburské monarchie získal mladý Perner práci na stavbě první parostrojní železnice v Rakousku - Severní dráhy císaře Ferdinanda spojující Vídeň s Haličí (viz zde).
Perner se velice rychle osvědčil, a tak do léta 1839 vedl stavbu tratě mezi Břeclaví a Brnem. Nejvíce se však proslavil stavbou tzv. Severní státní dráhy z Olomouce do Prahy. Jan Perner se tak roku 1842 stává vrchním inženýrem státních drah. Perner se tak stal zodpovědným nejen za probíhající stavbu mezi Olomouci a Prahou, ale také za lokaci nového pražského nádraží (dnešní Masarykovo nádraží), ale také za navržení vhodného vedení železniční tratě z Prahy do Drážďan. Stavby této trati se však již fyzicky neúčastnil.
Dne 9. května 1845 se inženýr Perner účastnil inspekční cesty na nové trati z Olomouce do Prahy, když nešťastnou náhodou na schodě vagónu stojící Perner hlavou narazil do sloupu vjezdových vrat choceňského nádraží. Perner, který odmítl v Chocni přerušit cestu a nechat se pořádně ošetřit odjel do Pardubic, kde v domě své rodiny o den později zemřel. Naše železniční síť vděčí tomuto inženýrovi za postavení páteřní železniční dopravní cesty České republiky, která spojila nejen Moravu s hlavním městem království, ale také Prahu s Vídní. Na dílo inženýra Pernera po jeho smrti navázal další výborný inženýr Alois Negrelli, který uskutečnil stavbu železniční tratě z Prahy směr Drážďany.
Olomoucko - pražská dráha (Severní státní dráha)
Narodil se v pošumavském městečku plánice jako syn ševce a posluhovačky. Díky chudým poměrům, ze kterých pocházel, si nemohl zaplatit složení maturity na pražské reálce, na které studoval. I přesto se však díky přízni profesora Václava Zengera dostal jako mimořádný posluchač na pražskou techniku. Během studií si různě přivydělával např. i v továrně na výrobu telegrafické a signalizační techniky, kde se mu podařil jeho první vynález zdokonalující tehdejší železniční signalizaci. Po ukončení studií začal pracovat jako opravář a úředník na železnici.
Až do roku 1878, kdy navštívil světovou výstavu v Paříži, se Křižík věnoval především dalšímu zdokonalování železniční signalizační techniky. Na pařížské výstavě byl zcela uchvácen elektřinou a začal se její problematikou a především jejím využitím intenzivně zabývat. Roku 1880 si nechává František Křižík patentovat obloukovou lampu. Křižík se přestěhoval do Plzně, kde si zakládá dílnu na výrobu obloukových lamp a zavádí osvětlení v papírně svého přítele a spolupracovníka Eduarda Maria Prosper Piette. Ten také pomáhá Křižíkovi s odbytem jeho obloukových lamp v tuzemsku i za hranicemi. Roku 1882 Křižík opět navštěvuje Paříž, aby na zdejší výstavě předvedl svou obloukovou lampu. Ta zde sklidila takový úspěch, že si domů odváží zlatou medaili. Společně s dalšími oceněními přicházejí i další zakázky a nabídky o koupi koncese na výrobu obloukových lamp. Jejich prodejem Křižík získal dostatek peněz, aby si mohl pronajmout na pražském Karlíně tovární budovu.
Roku 1887 získává Křižíkova firma zakázku na instalaci elektrického osvětlení Jindřichova Hradce a o něco později Písku. Křižík se vědoma prázdného trhu s elektřinou a elektrotechnickým materiálem, a proto staví první pražskou elektrárnu a výrobu ve své továrně dále rozšiřuje. Roku 1891 uvedl u příležitosti konání Zemské jubilejní výstavy v Praze do provozu první elektrickou tramvaj na území Rakouska-Uherska vozící cestující z Letné do Stromovky. Jedním z posledních velkých úspěchů Křižíka byla stavba elektrické pouliční dráhy v Praze (Florenc - Karlín - Libeň - Vysočany; 1896) a dnes již legendární první elektrická železnice na našem území trať Tábor - Bechyně (1903), jejíž veškeré elektrotechnické zařízení bylo Křižíkovy provenience.
Ačkoliv tento český velikán se stal průkopníkem elektrické energie v českých zemích, tak se během První světové války dostává do výrazných finančních problémů a je nucen přenechat svou firmu bance. Český Edison, jak se někdy inženýru Františku Křižíkovi také říká, zemřel v období Protektorátu Čechy a Morava ve Stálci u Tábora.